Mistrovství světa 2025 JesoloAutor: Kamil Tihelka | 31.10.2025

od sedmého do dvanáctého října se v italském městě Jesolo konalo mistrovství světa seniorů, juniorů a veteránů.
Celkem se těchto závodů zúčastnilo 1250 závodníků z 53 zemí světa a do české 45 členné výpravy se nominovali i dva zástupci našeho opavského klubu.
Dlouholetý reprezentant Lukáš Pavelek se nominoval v individuální  disciplíně boj seniorů do 78 kilogramů a v týmových disciplínách do silového přerážení, speciálního přerážení, boje i sestav.
Hubert Čech se nominoval defacto totožně jen mezi mladší juniory a v boji do kategorie mladších juniorů do 50 kilogramů.
Pro Huberta to bylo první mistrovství světa, takže ho čekala první konfrontace se světovou špičkou. V jeho kategorii měl celkem 21 soupeřů a přímo jeho skupině měl obávaného borce z Koree, silné Ukrajiny a velmi bojovného Uzbekistánce.
Boje s Ukrajincem i Uzbekistáncem byly velmi vyrovnané, ale nakonec velmi těsně skončily porážkou Huberta. Korejci jsou opravdu nejsilnější národ v taekwondu a v posledním zápase to šlo poznat. Hubert bohužel prohrál i svůj třetí zápas a do bojů o medaile se nedostal.
Musel si to vynahradit v týmových disciplínách. Ani v týmovém boji to nevyšlo a tak přišlo na řadu speciální přerážení. Svou techniku Hubert s přehledem skočil a po celkovém součtu je čekalo tzv. rozeskakování o bronzovou medaili. A skončilo to tím nejsmutnější, co se může stát. Tým mladších juniorů skončil na konečném čtvrtém místě. To není špatný výsledek na mistrovství světa, ale bramborové místo nikdy nepotěší.
Naštěstí Hubert neodjel domů bez medaile. V týmových sestavách to nakonec cinklo a nádherná, parádní bronzová medaile se houpe Hubertovi na krku. Být třetí nejlepší na světě zní krásně a je to moc pěkný výsledek.
Lukáš měl v boji velké očekávání. Jeho kategorie patří k těm nejprestižnějším a nejvíce nabitým. Dohromady 31 soupeřů včetně trojnásobného mistra světa. Pokud chtěl získat medaili, musel ve své skupině porazit závodníka z Německa, Ruska a Kyrgistánu. Němce i Kyrgistánce Lukáš celkem suverénně porazil, ale borec z Ruska byl velmi tvrdý soupeř. Tuhý boj, kdy se vítězství přelívalo z jedné strany na druhou a bylo to velmi těsné. Nakonec bohužel Lukáš prohrál, ale díky lepšímu skóre postoupil on. Čekalo ho čtvrtfinále a v něm závodník z Kazachstánu.
Jedno vítězství od medaile, to je krásný výhled. Ale Kazachstánec byl drsný bojovník, který měl velmi rychlé otočky. Lukáš boj rozhodně nevzdával, ale nakonec se štěstí obrátilo zády a Lukáš skončil těsně před medailovými pozicemi.
V týmových disciplínách si to naštěstí Lukáš vynahradil. V týmových sestavách to bohužel nevyšlo, ale hned v silovém a speciálním přerážení se to vylepšilo. Obě přerážení skončila šťastně a Lukáš se seniorským týmem získal v obou disciplínách bronzové medaile.
A to nejlepší nakonec. Týmové boje. Co se týče týmových bojů a navíc seniorských, je to nejprestižnější disciplína vůbec. Není větší prestiž než vyhrát týmové seniorské boje a navíc na mistrovství světa.
Český seniorský tým nejdříve čekal tým Ukrajiny. Čekal se tuhý boj, ale ten se nekonal. Lukáš měl v týmu velmi těžkou úlohu a to člověka, který je vždy nasazen jako první. A této úlohy se zhostil na výbornou. Svěho ukrajinského soupeře s přehledem přejel a připsal první dva body. Ondřej Postl a Jan Zachrdla Lukáše napodobili a výsledek 6:0 byl nečekaný. Postup do semifinále, kde je čekala Argentina. I tady byl Lukáš nasazen jako první a opakoval se i výsledek jako s Ukrajinou a Lukáš připsal dva body na začátek. I Argentina našim klukům podlehla a šlo se do finále. Tam se z druhé strany pavouka probojoval tým Bulharska. Bulharové jsou velmi těžký soupeř a světová špička.

Lukáš šel i do tohoto prvního boje sebevědomě. Byl to boj o každý bod. Vítězství se přelévalo od jednoho k druhému, ale pak se soupeři podařilo získat velmi záhadným způsobem trochu větší bodový náskok a ten si, pomocí otáčení a vybíhání z ringu, udržel. Vyvrcholením celého souboje těchto týmů byl zápas mezi Stepanem Knyshovem z Fighting arény a Ramiho Shaua, který je trojnásobným mistrem světa. Moc pěkný zápas, ale bohužel i tady nakonec vítězství přistálo na bulharskou stranu což znamenalo, že poprvé v celé historii Svazu si Česká republika odnese stříbrnou medaili z týmového boje seniorů mužů. Je to neskutečný úspěch, i když samozřejmě celý tým prožil zklamání z toho, že nakonec nedokráčeli na stupínek nejvyšší. Ale až se chmury rozestoupili, uvědomili si co dokázali.
Česká republika skončila na konečném devátém místě v pořadí států a naši opavští borci se neztratili. Hubert Čech odjíždí z Itálie s bronzovou medailí z týmových sestav mladších juniorů. Lukáš Pavelek veze domů stříbro z týmových bojů a 2 bronzy z týmových přerážecích disciplín.

Ostrava cup 2025Autor: Kamil Tihelka | 31.10.2025

Poslední zářijovou sobotu se konal druhý ročník mezinárodní soutěže v taekwondu s názvem Ostrava cup. Dohromady se 160 závodníků ze 4 států a 14 klubů utkalo o krásné medaile v sestavách a boji.
Obě disciplíny se jely systémem každý s každým a tak si všech 16 našich závodníků pořádně zazávodilo. Zkušené závodníky jsme nechali doma a zkušenosti jsme vyslali sbírat nižší pásky. A ty nám ukázaly, že už nějaké zkušenost mají a do budoucna to vypadá velmi nadějně. Kompletní výčet medailí dáme na konec článku a raději se zaměříme na pár zajímavých příběhů.
Hned od prvních discipín jsme sbírali jednu medaili za druhou a cinkalo to na všechny strany. Začneme Anastázií Paluzgovou. Byly to její první závody, na kterých si navlékla chrániče a šla se rvát. Na závodní tréninky nechodí moc dlouho a tak to mohlo skončit jakkoliv.  Ale skončilo to dvěma vítězstvími a ziskem zlaté medaile. Kamila Radkovičová je roztomilá jak plyšový medvídek a má i podobnou velikost, ale své soupeřky se nelekla. V sestavách nedala soupeřce šanci a odnesla si zlatou medaili a v boji s tyčkama získala bronzovou medaili.
Určitě stojí za zmínku i bronzová medaile Eliáše Peterka v boji, kdy mu chyběl k vítězství i jeden jediný bod. Ale pohyb a načasování technik svědčí o velmi nadějné budoucnosti a třešničku na dortu si nadělil v podobě vítězství v sestavách ve velmi nabité kategorii.
A co třeba Šimon Kubánek, který si zaslouženě dokráčel po čtyřech vítězstvích až pro stříbrnou medaili v sestavách. A tak bych mohl opravdu pokračovat dlouho. V konečném součtu naši mladí talenti a borci získali 8 zlatých, 5 stříbrných a 8 bronzových medailí.  Kamila Radkovičová si odnesla pohár pro nejúspěšnější mladší žákyni a naše škola se v konečném pořadí škol umístila na třetím místě.

Medaile

Alex Boček - 1. softkick, 2. sestavy
Kamila Radkovičová - 1. sestavy, 3. softkick
Amélie Návratová - 1. softkick, 3. sestavy
Eliáš Peterek - 1. tul, 3. mastsogi
Marek Šimečka - 1. softkick, 2. sestavy
Kateřina Pírková - 1. softkick
Viktorie Fantová - 1. softkick
Anastázie Paluzgová - 1. pointfighting
Šimon Kubánek - 2. sestavy
Vojtěch Pírek - 2. softkick, 3. sestavy
Fabiána Peterková - 2. sestavy
Viktorie Turková - 3. sestavy
Tereza Vémolová - 3. sestavy
Matouš Kubánek - 3. softkick
Lukáš Varčok - 3. matsogi

Moravia open 2025Autor: Kamil Tihelka | 16.09.2025

V sobotu 13.9. se v Ostravě konal již 11. ročník mezinárodní souteže Moravia open. Tento rok se sjelo dohromady 227 závodníků z 22 oddílů a 6 zemí.Nás oddíl reprezentovalo 13 závodníků, kdy nejmladšímu Alexovi bylo pouhých 6 let.
Chvíli po deváté hodině ranní začal kolotoč sestav, bojů, kopů na rychlost i do výšky. Bohužel jsme věděli, že soutěž bude velmi dlouhá a tak se taky stalo, protože jsme z haly odcházeli až kolem deváté hodině večerní.
A jak se nám celý ten den dařilo? Rozhodně to nebylo špatné. První medaili vyhrál Alex Boček v kopech na rychlost, kdy dokázal za 20 sekund nakopat dohromady 43 kopů, což stačilo na bronzovou medaili. Moc dlouho to netrvalo a Alex přidal i zlatou medaili v boji s tyčkama.
Následovala ho Amélie Návratová s Kateřinou Pírkovou, kdy Amélie získala stříbro a Kačka bronz v boji s tyčkama. A poslední medaili z těchto doplňkových disciplín přidal Tomáš Havlásek, který v boji s tyčemi přidal stříbro.
Medaile nám tentokrát přibyly i ze sestav, kdy nejcennější získala Viktorie Turková, která, jako čerstvá držitelka modrého pásu, tuto kategorii ovládla a odnesla si zlato.
Anastázie Paluzgová měla trochu smůlu, ale i tak získala v kategorii zelených pásků krásnou stříbrnou medaili.
Poslední medaili v sestavách, tentokrát bronzovou, přidal náš nejzkušenější závodník Lukáš Pavelek. A šlo se bojovat. Byl zde systém skupin, takže každý s každým. Tady jsme byli zvědaví na Viktorii Turkovou a Eliáše Peterka, pro které byla úplná premiéra v této disciplíně. Eliášovi nakonec jen velmi těsně unikla bronzová medaile. Viky bohužel hned v prvním zápase objevila "kouzlo" kopu na solar a dál už nešlo pokračovat. Ale to nevadí, zkušenosti se jinak získat nedají. Eda Strnisko se bohužel zranil a tak musel boj o medaile taky vzdát:(
Tak se do boje museli pustit naši dva reprezentanti Lukáš Pavelek a Hubert Čech. Byl to takový malý test před mistrovstvím světa, které je doslova za rohem.
První šel na test Lukáš. I když ho v prvním zápase trochu zaskočil vyšší závodník a jeho kopy na hlavu, nakonec díky lepší taktice a rychlosti zápas vyhrál a v dalších už nepřišlo žádné zaváhání a bezpečně si dokráčel až ke zlaté medaili. Test úspěšný.
A co Hubert? Čekali ho dva skvělí estonští protivníci. Byly to tuhé boje, ale Hubert se dostal do bojového tempa a nakonec všechny své zápasy s náskokem vyhrál. Zlatá medaile na krk. Test úspěšný.
A čekala nás poslední disciplína speciální přerážení. První šel do boje opět Lukáš. Byl jasný plán, jen si vyzkoušet svou techniku z týmu, kterou musí úspěšně dát na MS. A test byl opět úspěšný. Plný počet bodů. Na řadu šli další reprezentanti a čekaly se bodově žně, ale stalo se něco velmi, nevím jak to napsat, prostě nikdo jiný se ani nenominoval a tak si Lukáš získal zlatou medaili díky jediné technice.
Berťa si taky zkusil svou techniku z týmu na MS a taky ji s přehledem dal. Zbytek technik raději nebudeme komentovat:) Medaile to ale nebyla.
Ale pak přišlo ještě jedno velké překvapení, Tereza Vémolová ukázala jak ji tato disciplína sedí, kdy svou techniku skočila vysoko nad ostatní a naprosto suverénně získala zlatou medaili. Paráda.
Na konci dne se po sčítání medailí rozdávali medaile pro nejúspěšnější závodníky a do Opavy putují hned dva tyto poháry.

Pohár pro nejúspěšnějšího mini závodníka získal Alex Boček za zlato a bronz  a pohár pro nejúspěšnějšího seniora získal Lukáš Pavelek za 2 zlaté a bronz.

Moc jim gratulujeme.

Celkový součet medailí 6 zlatých, 3 stříbrné a 3 bronzové medaile. Všem velké poděkování za předvedené výkony a reprezentaci oddílu a poděkování rodičům za podporu:)

Nábory do Taekwonda i Kickboxu už se blížíAutor: Kamil Tihelka | 01.08.2025

už za měsíc začínájí nábory nových členů do všech našich poboček. Do taekwonda bereme děti už od 4 let a do kickboxu od 10 let.
Pro bližší info sledujte náš FB a IG a níže máte odkaz na události 
nábor tygříci 4-6 let - https://www.facebook.com/events/1548263699473297
nábor taekwon-do 7+ let - https://www.facebook.com/events/599777356288751
nábor kickbox - https://www.facebook.com/events/1878513012989933
nábor taekwon-do Skřipov - https://www.facebook.com/events/1235922844948924
nábor taekwon-do Bolatice - https://www.facebook.com/events/725070573616443

budeme se těšit

Radovan Šína obdržel čestný první danAutor: Kamil Tihelka | 31.07.2025

V roce 1990 se jako třetí v pořadí zrodil v Opavě pod vedením Kamila Gilíka nový oddíl taekwonda, a proto se v sobotu 28.6. rozhodl opavský oddíl oslavit své půlkulaté výročí a to konkrétně 35 let od svého vzniku. Historie oddílu je barvitá. Od původního zaměření na WT, pomáhání při zakládání jiných oddílů na Severní Moravě, přes rozdělení na dva oddíly v roce 1995, po sloučení v roce 2005 až do současnosti, kdy trénujeme ve vlastní tělocvičně.
Na oslavě se ocenili bývalí reprezentanti a vedoucí oddílu, kteří dostali pamětní medaili a výroční tričko. K tomu jsme si připomněli divoké začátky na fotkách a při povídání příběhů, které by v dnešní době už nešly uskutečnit.
A nakonec všechny čekalo velké překvapení. Náš dlouholetý člen Radovan Šína, který je, s krátkou přestávkou, už 30 let členem oddílu, byl oceněn čestným prvním danem.
Je to teprve třetí čestný dan v historii našeho Svazu, a proto si vážíme, že vedení Svazu souhlasilo s tímto oceněním a umožnilo nám Radka takto ocenit.
Důvodem k ocenění Radka nebyly jeho sportovní úspěchy, nebo jedna konkrétní událost, ale neuvěřitelná lidská kvalita. Za svou dlouholetou činnost v oddíle už nezištně pomohl mnoha lidem nejen v oblasti sportu, ale i v soukromé sféře. Kdykoliv potřebuje někdo pomocnou ruku, Radek je tam. V rámci oddílu už sice díky svému rodinnému vytížení nemůže přímo aktivně cvičit, ale kdykoliv pořádá oddíl závody, školení, nebo jakoukoliv oddílovou akci, Radek je zde a pomáhá.
A toho všeho si velmi ceníme a pokud si někdo čestný dan zaslouží, pak je to rozhodně Radovan Šína.
A tady jsou přímo slova od Radka.

Rok 2025 je výjimečný hned několikrát. TaeKwon-Do slaví 70 let, opavská škola slaví 35 let od svého založení, a já osobně slavím 30 let od doby kdy jsem poprvé přisel na lekci TaeKwonDo. Byla to doba, kdy byli všichni díky akčním filmům hladoví po bojových uměních. Pamatuju, jak byla tělocvična plná zájemců o cvičení. Tréninky v té době vedly zelené nebo modré pásky a kdo měl červený pásek byl v našich očích neskutečný borec. Během pár let podpořila mé zapálení do tohoto umění exhibice korejského demo týmu a následně českého tymu, ve kterém byla např. Radka Dlouhá, nyní Heyduškova.

Bohužel jak šel čas, tak mé snahy o aktivní trénování postupně upadaly z nedostatku času z důvodu zaměstnání a dálkovému studiu VŠ. I tak jsem v roce 2007 kývnul na to, že budu součástí výkonného výboru opavské školy, v této funkci jsem zůstal až dodnes. Párkrát jsem se snažil o návrat k aktivnímu trénovaní, ale bohužel problémy s koleny mi to už nedovolovaly. Tak jsem se začal více zapojovat a pomáhat v organizování závodu, soustředění, a pokud to ještě svazová legislativa dovolovala, tak i jako rozhodčí. Sportovní comeback jsem na chvíli zažil v roce 2019, kdy jsme se s pár “dědky” hecli a zúčastnili se MČR barevných pásku v týmových disciplínách.

Chtěl bych poděkovat vedení Českého svazu Taekwondo za toto významné ocenění, které mě moc potěšilo a moc si ho vážím, protože bych nečekal, že je možné ocenit člověka za jeho “práci” pro Taekwondo, která často není vidět. Dekuji i všem, kteří se na udělení tohoto ocenění podíleli.

Pokud si kladete otázku, jak je možné zůstat Taekwodo věrný tolik let, tak odpověď je jednoduchá – je to prostě srdcová záležitost i díky všem, které jsem během těch 30 let potkal. Přál bych všem cvičencům, aby při cvičeni Taekwondo poznali tolik nových životních kamarádu jako já, se kterými jsem zažil a stále zažívám nespočet akcí a zážitků, ať v Taekwondo světě nebo mimo něj. Věřím, že se v blízké budoucnosti vrátím k aktivnímu trénováni Taekwondo, a to díky mým malým dětem, které bych chtěl vést touto “cestou”.