vše začalo už v půl páté ráno odjezdem směr Bratislava, odkud nám letělo letadlo přímo do Soluně. Po hladké cestě i odletu jsme přistáli v Soluni a čekali jsme brzký odvoz na hotel, abychom se stihli připravit, ubytovat a vše kolem. Místo toho jsme museli čekat ještě na dvě výpravy, které měli přiletět o hodinu a půl později.To se nakonec ještě protáhlo a bylo nám jasné, že začátek nemůžeme stihnout. Nakonec se to vyřešilo tím, že jsme nejeli na hotel, ale rovnou do haly.Tam už se registrovalo zbylých 1600 účastníků, takže zmatek, chaos, málo místa atd. Po tomto zážitku nás už čekala samotná soutěž v tulech. Rozhodování zdejších rozhodčích je více, než pochybné (uvidíte n videu) a tak Lukáš ani Hubert nedošly až k medaili, ba naopak vypadly v naprosto jasně vyhraných zápasech. Ale holt...
Nakonec šel veterán Radim. Už u samotné registrace byly zmatky, kdy mu to ukazovalo, že nemá soupeře, pak se mělo slučovat, pak jít do jiné kategorie atd. až to skončilo tím, že v sestavách neměl soupeře a cvičil sám a v boji se ještě muselo jít orodovat, aby zítra někoho měl. No šílené. Ale máme zlato:)))) Druhý den byly na pořadu dne boje. A hned pátý zápas na ringu 1 jel Lukáš. Skoro po roce, po zranění, na mezinárodních závodech a navíc poprvé mezi seniory. King of Taekwon-do jsou ještě k tomu jedny z nejtěžších závodů. Očekávání bylo vidět i na Lukášovi. Čekal ho řecký soupeř, takže nic lehkého. Ještě při klepnutí rukavicemi šlo vidět jak se Lukáš těší, až vleze do ringu, ale v zápase šla vidět spíše opatrnost. Není se co divit, vzhledem k tomu co jsem napsal, ale nebyl to typický Lukáš jakého známe. Po prvním kole byl výsledek docela příznivý, většinou o jeden, dva body. Šlo se do druhého a tam už řecký soupeř využil Lukášovi opatrnosti zápas ovládnul. Nasbíral si vedení a to si pak uhlídal až do konce. Lukáš byl sice zklamaný, ale začátky a návraty jsou vždy těžké. Hlavní věc a signál bylo to, že Lukáše nic nebolelo, nezranil se a víme, že je už vážně OK.
Pak nás čekala dlouhá pauza, než měl přijít na řadu Radim, tak jsme ji využili k prohlídce města a památek. Po návratu jsme zjistili, že Česká reprezentace poprosila o "zapůjčení" Lukáše do jejich týmu na večerní boje z důvodu zranění jednoho jejich člena. Souhlasili jsme a těšili se. Pomalu se blížil zápas Radima a tak jsme se šli rozhýbat do zahřívací tělocvičny. Tam jsme narazili na jeho ukrajinského soupeře. Asi o 13 let mladší IV. dan, který těsně překonal hranici pro veterány (ta je na mezinárodních závodech 35 let).Holt Radim věděl, že to bude bolet. Šlo se bojovat, Radim se nezalekl a vydržel obě kola, ale celý zápas byl jasně v režii ukrajinského borce. Naštěstí si soupeř uvědomil, že nemá smysl jet na 100%, aby nedošlo ke zranění. Radim si i tak odnesl pár ran do nosu, ale důstojně dokončil a odnáší si stříbro. A pak nás čekalo dlouhé, úmorné čekání na večerní bitvy týmů, které měly být součástí slavnostního večera. Původní plán byl v 8 hodin večer, nakonec teprve v 9 večer začalo zahajování. A po hodině mluvení, předávání plaket místním pohlavárům a výpravám, krátké exhibici a taneční vsuvce, se šlo na věc. Nejdříve čekal náš seniorský tým tým Ukrajiny. A nevyvíjelo se to dobře. Po první prohře byl nasazen Lukáš. Šlo se na to, asi nikdo netušil jak se to bude vyvíjet, ale nervozita a opatrnost z Lukáše spadla a k mu velké hecování týmu, emoce z boje a dohromady to dalo recept na výhru. Tu, kterou Lukáš tak moc potřeboval. Šlo vidět velký úsměv, úlevu, návrat sebedůvěry, prostě paráda. Na to jsme skoro rok čekali. Nakonec se boj Česko Ukrajina dostal až k remíze, kterou rozhodnul v náš prospěch kamarád Stepan Knyshov z Fighting arény. A šup do finále kde nás čekal tým je Řecka. Ale nebylo to jen tak hned. Mezitím se ještě jely ženské týmy, kde se úspěšně rvaly naše seniorky a tak čekalo seniory finále až po půlnoci. A opět další překvápko, bylo oznámeno, že se zkusí nový systém. Normální systém je, že jeden tým nasadí svého borce a druhý tým nasadí proti tomuto borci a pak se to vystřídá. Výhra 2 body, remíza 1 bod a cíl je získat 6 bodů. Návrh na nový systém byl 2x 5 minut v kuse, pořadí nasazení napsané dopředu a každý v ringu po jedné minutě. Střídá se bez zastavení času, defakto jen si plácnu a jdu a body všech se sčítají dohromady. Hokus pokus nakonec vyšel a Češi vyhráli. Dokonce i Češky vyhrály své finále. Odměnou jim všem byly brýle za 65 euro. Takže Lukáš přijede jako fešák:) A další pozitivum je, že Lukáš v těchto bojích narazil na svého soupeře z jednotlivců, který mimochodem celou váhovku vyhrál a vedl s ním vyrovnaný boj, možná dokonce i lehce vyhrál, což se ale v novém systému těžko poznává.
Na hotel se vracelo kolem půl druhé, takže si na toto prosím vzpomeňte až budete nespokojení s tím, že už jsou čtyři odpoledne a Vám se chce domů:)
Třetí den byl defakto celý jen o našem Berťovi. Čekal ho boj a to až 81. zápas. Při lehké matice a násobení nám vyšlo, že dříve než v 16 hod. nemůže začít a tak jsme si lehce pospali, vydatně nasnídali a po vytrávení u her na mobilu jsme vyrazili na procházku po městě a do haly. Slunečné počasí nám přálo a kfc a zmrzlina taky bodla. Když jsme se dostali do haly, čekal nás šok, protože v hale nebylo ani k hnutí ani k nadechnutí. Šlo vidět, že závodily děti a žáci a každý má s sebou dva rodiče a snad i babičky. Nebylo si kde sednout. Nějak jsme to přečkali a v 18 hod. nastoupil Berťa ke svému prvnímu zápasu. Byl natěšený a připravený, ale soupeř nenastoupil. Hladký postup. Ale věděli jsme, že v kategorii o 23 lidech, kde byli skoro všichni z Ukrajiny a Řecka, což jsou nejlepší státy na boj v Evropě, si ještě pořádně zabojuje, pokud chce medaili. A tak se taky stalo, další své dva soupeře suverénně přejel i díky dobré taktice. Překážku na cestě do finále mu položil až estonský borec, který ve druhém kole získal na začátku náskok a ten si udržel až do konce. Berťa byl sice zklamaný, ale získat v takovéto kategorii bronz je velký úspěch.
Celkově tak odjíždíme z Řecka s dvěma zlatými (když počítáme i Lukášovu účast v týmech repre), jednou stříbrnou a jednou bronzovou medailí.
