Druhý listopadový víkend patřil nejprestižnější domácí soutěži a to přímo Mistrovství České republiky nejvyšší lásků. Dohromady 242 závodníků z 21 klubů z celé ČR poměřilo své síly ve všech pěti disciplínách. V sobotu závodily pouze veteráni, senioři a žáci. Což znamenalo, že náš oddíl reprezentovali pouze naši veteráni – Kamil a Radim. Jako první šel na řadu Radim v nabité kategorii I. danů, kde bylo celkem 13 závodníků! Celá kategorie se však nesla v duchu – kdo se nesplete, vyhraje! Bohužel se spletl i Radim, a tak odchází bez medaile. Další šel na řadu Kamil, který měl ve skupině pouze 1 soupeře. Cvičil velice pěkně a došlo na remízu. V rozhodující sestavě nakonec těsně 2:3 prohrál, a tak si odnesl stříbrnou medaili.
Následovaly boje, kde se obě váhové kategorie rozjely téměř současně. Jelikož se boje nejely systémem pavouka, ale každý s každým, tak Radima čekaly celkem 4 zápasy a Kamila v nejvyšší váhové kategorii celkem 3. První šel na řadu Radim, kterého čekal mladší soupeř. I když si Radim příliš nevěřil, držel se po rozpačitém prvním kolem domluvené taktiky a soupeře v druhém přejel s rozdílem 4 bodů! V druhém kole Radima čekal reprezentant, se kterým Radim bohužel prohrál, ale zápas to byl pěkný a dlouho se držel na dostřel 1 bodu. Se třetím soupeřem už se moc nevedlo, tedy šlo o druhou prohru. Posledním soupeřem byl opět reprezentant (36 let), kde Radim věděl, že pokud vyhraje, může pomýšlet na placku. S tímto cílem se šlo na věc. Na konci prvního kola Radim prohrával o 1-2 body, takže jsme věděli, že to půjde. Do druhého kola tak Radim nastoupil, s jasným cílem – otočit skóre ve svůj prospěch! Při jedné přestřelce se Radimovi podařil kop z otočky na hlavu soupeře, který zakončil ještě úderem ve výskoku opět na hlavu,skóre se otočilo v Radimův prospěch. Do konce zápasu zbývala necelá půl minutka. Bohužel, se potom strhla mela, při které soupeř Radimův náskok stáhnul na dostřel 1 bodu. Při přerušení 5 sekund před koncem Radim stále vedl, ale bohužel místo taktického ústupu zvolil útok, který ho stal rozdílový bod a díky následnému napomínání i výhru v zápase a bronzovou medaili, kterou by si však bezesporu za svůj výkon zasloužil.
Kamil, šel do zápasů s tím, že obhajuje loňskou zlatou medaili. Přes své dva soupeře ve skupině prošel jako nůž máslem, kde druhý zápas vyhrál dokonce s rozdílem 9 bodů u každého rozhodčího. Tím si zajistil postup ze skupiny do finále. Tam ho však čekal obratný soupeř, který uměl kopat i výš než jen pod pásek Po 2 kolech bylo skóre nerozhodně a šlo se do prodloužení, které Kamil vyhrál, získal tak zlatou medaili a obhájil titul z loňského roku – Mistr ČR v boji veteránů 90+ kg.
Na Kamila pak čekal už jen wiryok, kde si taky pomýšlel na medaili, ale bohužel se nepovedla nominační technika, kdy se inspiroval technikou – dymak – z krvavého sportu :))) a praskla tak pouze druhá deska. Čili v této disciplíně medaile nezacinkala.
V neděli šlo do boje našich šest juniorů. Měli jasný cíl, potvrdit svou formu v boji a zlepšit si bilanci v sestavách. Plán bohužel nevyšel. První disciplína, sestavy, bohužel dopadla stejně jako poslední dobou. Sem tam výhra, ale medaile utíkají. Opět byl jediným medailistou Hubert Čech, který se v konkurenci 17 dalších borců dokázal probít až na bronzovou pozici. Jinak se nezadařilo a můžeme se vymlouvat na co chceme, je potřeba s tím něco udělat. To není úplně to co chceme.
Ale v bojích to naopak vyšlo skvěle. Vezmu to jednoho po druhém.
Začnu smolařem dne. Josef Maiwald dostal do skupiny kolegu z reprezentace a vyfasoval ho hned na první zápas. Nevíme jestli se ještě nestačil probrat, nebo se vrátil do předchozí verze Pepa 1.0, ale objevily se chyby, které jsme si mysleli, že už se nevrátí, ale ejhle. Abych to zkrátil, Pepa prohrál, což znamenalo, že nepostoupí ze své skupiny a odjede bez medaile. V druhém zápase se naštěstí podařilo Pepu přeinstalovat na verzi 2.0, což vedlo k jasné výhře. Ale hold na postup to nebylo.
Lenka Kromrová naopak potvrzuje svou vzestupnou formu, kdy své soupeřky ve skupině jednoznačně přejela a bez ztráty kytičky čekala na finále, kde ji, dle očekávání čekala, reprezentantka Lejsková z Velešína. Tady se bohužel ukázalo více zkušenosti z mezinárodních závodů a Lence se i přes moc pěkný výkon nepodařilo soupeřku udolat a odnáší si stříbro.
Její sestra Lucie měla v kategorii pouze jednu soupeřku a opět to byla česká reprezentantka z Frýdku Teslíková. Tyto dvě už se spolu utkali mnohokrát, ale posledních několik zápasů má jasnou převahu Teslíková. To se potvrdilo i nyní a Lucie si odnáší stříbro. Hubert Čech si z boje odnáší zlato, protože žádný další borec s takovou váhou prostě v republice není. K tomu, proč se nespojovalo, se dostanu až na konci. Adam Lukáš měl totožnou situaci jako Lucie. Jeden soupeř a i když nebyl reprezentant, byl šikovný a dělal Adamovi problémy. Naštěstí i Adam potvrdil svou formu a během druhého kola svého soupeře takticky přejel a jasně vyhrál a odnáší si další zlato z boje.
A to nejlepší skoro na konec. Ondřej Špaček měl ve své kategorii momentálně nejlepšího mladšího juniora v této váhovce (ale asi se to brzy změní) Sekeru ze Sonkalu. Tento velmi zdatný soupeř dělal Ondrovi problémy, ale šlo vidět, že má z Ondry respekt (oba se utkali už před třemi týdny na Poháru) a tak to byla hodně taktická a vyčkávací bitva. Po dvou kolech to skončilo, stejně jako na poháru, remízou. A jelikož oba třetího soupeře ze skupiny jasně rozdrtili, čekal je konečný zápas o postup do finále. Oba proti sobě nastoupili a šlo vidět, že to nebude ani na jedné straně lehké. Celý zápas se měnil stav jen málo a většinou byl rozdíl pouhý jeden bod, nebo remíza. A remíza byla na obrazovce i dvě sekundy před koncem boje. Ale Sekera nechtěl jít do dalšího prodloužení a rozhodl se zabojovat, nabodl se na nohu Ondry a tak se skóre v poslední sekundě přesunulo na stranu Ondry. Infarktový stav pro oba kouče. Ondra už se těšil na finále a boj o zlato, ale soupeř se mu zranil a tak se mohl těšit ze zlata už trochu dříve. Paráda.
V týmových bojích se moc s medailí nepočítalo, protože byli kluci pouze tři a má být pět členů týmů. To znamenalo velkou bodovou ztrátu už ze startu. No ale nakonec si díky dobrému losu odnáší aspoň bronz. A opět doplňková disciplína speciálního přerážení. Hubert Čech, suverénně nejmenší junior v celé kategorii, se úspěšně nominoval, ale pak už to bylo nad jeho síly a skončil bez medaile. V týmech se kluci nedostali ani přes nominaci.
Tak jsme ke konci dne mohli udělat součet a junioři získali.
Celkově jsme za oba dny získali 4 zlaté, 3 stříbrné a 2 bronzové medaile.
P.S. Proč se tedy na této soutěži při malé počtu soupeřů neslučovalo? Je běžná věc sloučit dvě sousední kategorie, aby si závodníci pořádně zabojovali a nestalo se to, že přijedou a nebudou mít soupeře.
Ale toto Mistrovství bylo něčím vyjímečné. Byly to NOMINAČNÍ ZÁVODY NA MISTROVSTVÍ EVROPY v přístím roce. A každý vítěz své kategorie má možnost reprezentovat Českou republiku v roce 2025 na ME v Tallinu. Jsou tam sice nějaké podmínky apod. ale naši zlatí medailisté můžou být osloveni a příští rok reprezentovat. Tak se necháme překvapit.
